Fanta

Do Epigonu jsem přišel na konci roku 2014, tehdy jako host dětského vysílání Freecoolin, abych povyprávěl o svém oboru na střední škole. Dodnes si pamatuji, že můj historicky první vstup byl tak velká katastrofa, že musel být v půlce přerušen písničkou. Nicméně při druhém vstupu už jsem nepřesnosti opravil a můj tehdejší proslov tak nakonec i vcelku dobře zakončil. Po skončení vysílání jsem se dal do řeči s moderátorem Hodorem, který tehdy vysílání obsluhoval, což nakonec vyplynulo v domluvu, že si už následující den zkusím Epigon z pozice plnohodnotného moderátora.

Zpočátku jsem se střídal s jinými moderátory, takže jsem ve vysílání nebyl pravidelně, ale každé mé vysílání bylo ve dvojici s moderátorem Hodorem. Postupem času však začali odcházet ostatní moderátoři, protože je čekala maturitní zkouška, a tak naše dvojice nakonec tvořila celé vysílání. Byl tu ale menší problém, že Hodor v tu dobu také patřil k maturantům, takže byla jen otázka času, kdy i on odejde z vysílání. Vzhledem k tomu, že mě tehdy rádio opravdu bavilo, jsem opravdu intenzivně vyprávěl svým spolužákům o jeho nesporných výhodách, takže se mi nakonec podařilo tři z nich přemluvit k tomu, aby i oni vysílání zažili na vlastní kůži. Spolužák Vláďa tehdy nahradil ve vysílání Hodora a jednou za čas se ve vysílání objevovaly i Áďa a Kačka. S Vláďou jsme tehdy vysílání rozšířili i na středu, což znamenalo i vznik nového pořadu Odpoledne s Vláďou a Fandou (ano, čtete správně, tehdy jsem ještě nebyl Fanta).

Rok 2015 s sebou ale kromě odchodu Hodora přinesl i jedno překvapení, které jsme my jako moderátoři vůbec nečekali. Z důvodu rekonstrukce budovy bylo rozhodnuto o jejím úplném vystěhování, což znamenalo i přesun rádia do budovy Domova mládeže v Nerudově ulici. Osobně jsem tehdy s přesunem nesouhlasil (alespoň ne s trvalým) a pokud by to bylo na mě, vysílání z Brantlovy ulice bych zachoval, protože tamní studio pro mě mělo naprosto úžasnou atmosféru.

Po přestěhování jsme jsme se v nových prostorách moc neohřáli, jelikož bylo po pouhých pár týdnech naše studio opět přesunuto, tentokrát už ale pouze v rámci budovy na druhou stranu téhož patra. Z tohoto místa už jsme vysílali podstatně delší dobu.

Jednoho dne mě a Vláďu napadlo zvolit vhodný termín a zkusit být ve studiu 24 hodin. Zpočátku to vypadalo na brzkou událost, ale postupem času jsme od tohoto plánu upustili.

Na konci školního roku z vysílání odešli všichni spolumoderátoři, takže bylo potřeba tým Epigoňáků znovu doplnit. V té době už jsem znal Zbyňka, který o rádio jevil také poměrně velký zájem, takže se dalo počítat s ním, zbytek týmu pak doplnil Volda. Vzhledem k tomu, že ve škole na jiném oboru nakonec zůstal i Hodor, měli jsme dvě moderátorské dvojice. Já tehdy zůstal s Hodorem a tvořil vysílání každé úterý a každý čtvrtek mezi 19. A 20. hodinou, mimo to jsem tehdy měl i nějaký samostatný prostor pro vlastní pořad, zbylí moderátoři pak vysílali v jiné časy i dny. V tomto období mě také napadlo oslovit bývalé moderátory Freecoolinu, kteří s vysíláním měli zkušenosti, aby tvořili odpolední vysílání, což se povedlo, takže byl poměrně znatelný rozdíl ve vysílání oproti předcházejícímu roku.

Jednoho krásného dne nám ve škole oznámili, že nás už druhý den čeká mimořádné volno. Tehdy jsme na nic nečekali, s Vláďou jsme obnovili naší myšlenku a ještě ten samý den započali naši historicky první čtyřiadvacítku. Z dnešního pohledu vnímám jako špatný krok to, že jsme o takto významném vysílání nedali vědět víc dopředu, aby si posluchači udělali čas, a hlavně abychom se i my plnohodnotně připravili. Bohužel si únava vybrala svou daň a my tak byli nuceni někdy kolem druhé ráno studio opustit, abychom se alespoň na chvíli prospali. Tehdy byly součástí všech vysílání i aktuální zprávy, takže by případní posluchači velmi brzy odhalili naši nepřítomnost ve studiu. Z tohoto důvodu jsme přednahráli různé úvody pro každou hodinu a za to přidali tu samou nahrávku zpráv, na jejímž konci jsme informovali o tom, že teď nebudeme hrát na přání, abychom zbytečně nepřerušovali námi velmi precizně zvolený playlist, který nechceme narušovat ani našimi hlasy. Tyto nahrávky jsme vložili do playlistu a nechali počítač vysílat samostatně. Zda se všechny přednahrané zprávy skutečně odvysílaly a zda přesně trefily celou hodinu, to už se nikdy nedozvíme, ale žádnou stížnost jsme tehdy nezaregistrovali. Ráno jsme se pak opět vrátili k mikrofonům a jako by nic pokračovali až do konce čtyřiadvacítky.

Jako jeden z největších milníků ve své moderátorské kariéře na Epigonu vnímám definitivní odchod Hodora z večerního vysílání, ke kterému došlo někdy kolem června 2016. S odchodem Hodora zároveň došlo k zásadní proměně celého Večerního Epigonu, který si v budoucnu nezískal žádnou trvalejší sestavu moderátorů a tak byl tvořen víceméně pouze mnou.

Dalším poměrně zásadním milníkem pro mě pak byl 12. listopad 2016, kdy provozovatel rádia, Střední škola a Základní škola Vimperk, uspořádal den otevřených dveří, jehož součástí byla i prohlídka WebRádia Epigon. Abychom budoucí zájemce o studium nalákali do studia, vytiskli jsme si papír s našimi jmény. Sdělení ale v tu chvíli nejvíce zaujalo bývalého moderátora Vláďu, který se rozhodl sdělení drobně poupravit. DJ Kytliho přepsal na DJ Pytlíka a moderátora Fandu na moderátora Fantu. Od té doby už jsem u této přezdívky zůstal a běžně ji používal při moderování.

Večerní Epigon s Fantou si ke konci téhož roku přichystal zajímavou novinku, kterou bylo spuštění živé webkamery ze studia, aby se posluchači mohli živě dívat na to, jak to u nás vypadá, a hlavně jak vypadáme my. Webkamera byla spuštěna v době, kdy bylo studio uspořádáno dle původních plánů, tedy kdy moderátoři seděli vedle sebe a čelem ke zdi, takže bylo nejlogičtější kameru umístit na jeden z monitorů, abychom se moderátorům dívali do tváře. Tehdy bylo vysílání mimo časy živých vstupů ze studia překrýváno grafikou, takže nebylo možné sledovat aktuální dění ve studiu například v noci. Později došlo k přeorganizování studia, kdy byl největší stůl otočen o 90° a moderátoři seděli naproti sobě, což sice ubralo plochu v už tak malém studiu, ale komunikace mezi moderátory byla najednou více přirozená. Nějakou dobu trvalo, než se nám podařilo získat delší kabel, takže úplně původně pozice kamery ve studiu byla opět na monitoru, ale po získání delšího kabelu byla přesunuta na protilehlou stěnu, takže zachycovala veškeré dění ve studiu. V tomto období jsme ve studiu společně s vimperskou kabelovou televizí natočili rozhovor, takže existuje poměrně kvalitní záznam, jak to tehdy ve studiu vypadalo.

Červen 2017 přinesl dvě poměrně zásadní události, o které bych vás v tomto textu nerad ochudil. 2. června jsme společně s moderátory DJ Pytlíkem a Mírou (bývalý člen Freecoolinu) započali historicky druhou čtyřiadvacítku. Tentokrát však byli posluchači informováni s řádným předstihem a i náš tým byl na tuto akci mnohem lépe připraven. Pro tuto akci dokonce vznikl speciální program, který celou tu dobu rozdělil do specializovaných bloků, a jelikož už tehdy mělo naše rádio Instagram, vše kolem této akce na něm nesmělo chybět. Z této akce dokonce zůstala jedna trvalá vzpomínka v podobě znělky. Tehdy jsme se se Zbyňkem rozhodli vymyslet co nejlepší předělávku na úvodní znělku Kobry 11, a tu jsem pak v živém vysílání předvedl. Moje dílo šlo do záznamu, odkud se pak vystřihlo a v budoucnu používalo jako standardní znělka. Celá čtyřiadvacítka tehdy měla velmi dobrou atmosféru a dodnes na ni vzpomínám jako na jednu z nejlepších, i když jsem ji končil s rýmou.

O dva týdny později nás pak čekala velmi zajímavá akce Drive to school. Tehdy bylo potřeba vysílání přesunout na školní dvůr, což s sebou přineslo i několik ne zcela obvyklých úkonů. Nejprve byla z našeho studia odebrána webkamera, aby nepřetržitě snímala dění na dvoře, v mezičase nám pak jeden z moderátorů zapůjčil svou na vysílání ze studia. Bohužel jsme tehdy půjčili na dvůr i náš dlouhý kabel, takže dění ve studiu snímala kamera zpoza moderátora. Kamera tehdy dokonce živě zachytila historicky poslední vstup z do té doby využívaného studia a do poslední možné chvíle i samotné rozebírání techniky. Tehdy jsem vůbec netušil, že tvořím dějiny Epigonu a navždy studio opouštím, možná bych pak připravil i nějaké zajímavější rozloučení. Jako rozlučku tak můžeme brát uvedenou čtyřiadvacítku. Samotná akce Drive to school pro nás představovala zajímavou výzvu zejména v úplně jiném stylu moderování. Najednou jsme neseděli u počítače, ale doslova běhali po dvoře a přinášeli posluchačům dění z místa přímo do jejich uší. Ten den jsme odvysílali velké množství rozhovorů s návštěvníky i účinkujícími a živě přenášeli koncerty skupin Ebony a Narttu.

V období mezi oběma akcemi jsem byl osloven mou sestřenicí z vimperského gymnázia, zda bych v jejich internetovém časopisu mohl Epigon představit. Vy tak máte jedinečnou možnost vidět Epigon mým tehdejším pohledem.

Původní plán byl po akci Drive to school techniku opět složit v původním stavu na stejném místě. Jak ale známe život, občas se objeví nečekaná myšlenka, která vymyslí něco jiného. Tato myšlenka se zrodila při našem rozhovoru s DJ Pytlíkem a tak jsme se tehdy využili kompletně rozebrané studio a po domluvě s vedením školy přesunuli veškerou techniku o místnost vedle a studio tak prohodili s přepisovacím pracovištěm na digitalizaci archivních materiálů vimperské kabelové televize. V den stěhování, kdy nebylo vůbec nic na svém místě, do našeho studia dorazila návštěva z tehdejší regionální stanice TV Jéčko, ale protože tam nebylo co točit, odjeli :D. Stavbu studia nás tehdy napadlo natočit formou časosběru, takže se na ni můžete dodnes podívat. Bohužel jsme tehdy nijak neošetřili baterku v kameře, takže se nám záznam v určité fázi vypnul.

Podle mého názoru byl přesun rádia dobrým krokem, protože tady už jsme na sebe s dalšími moderátory velmi dobře viděli, což samozřejmě usnadnilo komunikaci v živých vstupech. Krom toho jsme měli i nové možnosti, jak využít ve studiu hosty, takže nebyl problém například s uspořádáním menšího koncertu.

Zhruba od poloviny roku 2017 jsme pak byli aktivní njen co se týče vysílání samotného, ale vyráželi jsme s tričky i na regionální akce. Asi nejvýraznější z nich byly v té době Slavnosti prachatické solné zlaté stezky, z nichž jsme pořídili několik videí a jedno sestřihové video. K vidění jsme ale byli i na jiných akcích, některé jsme i ozvučovali.

V září jsme pak v našem týmu přivítali i nové posily Dejfa, Kachnu a Jelena, takže jsme si opět mohli dovolit trochu rozšířit program. Už v průběhu října jsme začali připravovat další čtyřiadvacítku, kterou jsme se tentokrát rozhodli spojit se dnem otevřených dveří pro širokou veřejnost, abyste se vy - naši posluchači mohli podívat do našeho rádiáckého zákulisí. Propagaci akce jsem si už tradičně vzal na starost já a tentokrát ji pojal opravdu velkolepě. O akci tak informovaly nejen lokální zpravodajské weby, ale informace o ní se objevily i ve vimperské televizi, městském rozhlase i v novinách. Můj majstrštyk ale byly plakáty, které se objevily nejen na oficiálních výlepových místech města, ale podařilo se mi jimi pokrýt všechny výlohy obchodů v jedné z nejrušnějších vimperských ulic. Tahle čtyřiadvacítka navíc narozdíl od těch ostatních obsahovala hosty Ondru Vlka (cestovatele) a kapely Narttu a Ebony.

V roce 2018 jsme s Jirkou pravidelně navštěvovali místní workoutové hřiště a shodou náhod se k nám dostala akce Ninja factor. Dlouho jsme neváhali, sestavili Epigoňácky team a poslali přihlášku. O našich přípravách jsme pak informovali posluchače v živém vysílání. Jen pár dní před začátkem se nám jedno místo uvonilo, takže se do našeho teamu mohl kdokoliv přidat, ale je vidět, že Epigon nemůže reprezentovat jen tak někdo, takže se k nám nikdo nepřihlásil. Tehdy jsme sice nevyhráli, ale Epigon jsme reprezentovali se vší vervou.

Rok 2018 měl původně znamenat i můj odchod z rádia vzhledem k mé maturitě a odchodu ze školy. Už v počátku roku jsem tehdy na Instagramu rozjel odpočet bez detailnějších informací, ale v průběhu odpočtu jsem své rozhodnutí přehodnotil a rozhodl se zůstat. Z původně plánovaného definitivního odchodu jsem tak nakonec na 14 dní spustil vysílání ze záznamu a odsunul tak plánovaný konec na červen.

V mezidobí začali moji spolužáci uvažovat o tom, že si své studium na škole ještě o rok prodlouží, a protože se mi tato myšlenka zalíbila, rozhodl jsem se s nimi zůstat a odchod v červnu tak opět neplatil. Protože jsem ale i tak chtěl v červnu uspořádat nějaké větší vysílání, aby se na nás posluchači i po prázdninové pauze těšili, zařadili jsme do programu celodenní vysílání.

V září jsme pak připravili v pořadí čtvrtou čtyřiadvacítku. Přibližně o měsíc později nás pak čekala menší úprava studia, která ale vyžadovala kompletní odstěhování techniky, takže jsme několik dní vysílali z provizorních prostor. Po opětovném přestěhování přijal mé pozvání do studia ředitel školy, se kterým jsme nové studio odhalili a představili nové znělky, které pro nás vytvořil Honza Hrbek. Asi týden po tom mě ještě čekal rozhovor s bývalým členem Freecoolinu Vojtou, který nám ve studiu živě zahrál na kytaru, a pak všechny čekal šok v podobě mého dvouměsíčního odchodu z vysílání. Tehdy jsem dostal možnost podílet se na natáčení celovečerního filmu, ale protože to představovalo nutnost mé každodenní přítomnosti v Praze, nebyla tato akce slučitelná s působením v rádiu.

Po mém návratu posluchače čekal rozhovor s organizátorem čertovského reje ve Strakonicích, který jsme společně s Áďou Bondovou na místě pořídili a o několik dní později následovala i speciální vysílání, která jsme "živě" vysílali v období vánoc a Silvestra. Tehdy vzniklo i vysílání, kde jsme se vyřádili se vším všudy a totálně odbourali zavedené pořádky. Posluchači sice byli zvyklí, že jsme nikdy nebyli příliš seriózní, ale právě vysílání 27. 12. předčilo všechna očekávání a tehdejší posluchači nás možná chvílemi podezírali z užívání omamných látek.

V průběhu roku 2019 se mi podařilo do týmu přidat nového člena Vácu, který si se mnou a Adamem Peldou zahrál Adamovu karetní hru Stíny lesních Bohů. Během první poloviny roku pak z týmu postupně odcházeli všichni kvůli konci svého studia na škole, až se stalo, že jsem ve vysílání zůstal pouze já sám. Tehdy jsem prodloužil jeden ze dvou vysílacích dnů Večerního Epigonu s Fantou o celou hodinu, ale to byla asi nejvýraznější změna. Na závěr svého působení na pozici pravidelného moderátora jsem pak připravil speciální Fantastickou čtyřiadvacítku. Během ní jsem své působení na Epigonu shrnul ve svém pravděpodobně nejdelším vstupu a s posluchači se definitivně rozloučil hodinu po plánovaném konci přenosu.

Po svém konci ve vysílání jsem veškeré aktivity spojené s rádiem přerušil a pouze si občas poslechl své nástupce. Co se ve vysílání stalo v mezidobí, nemám nejmenší tušení, ale když jsem se dozvěděl, že se Epigon ocitl bez moderátorů, rozhodl jsem se vysílání trochu podpořit speciálním vysíláním spojeným s oslavou desti let od založení stanice. Tehdy jsem oslovil snad všechny bývalé moderátory, aby se přidali, ale akce z jejich strany neslavila příliš velký úspěch. Tohle vysílání tak bylo poslední, ve kterém jsem se objevil. Od té doby pouze příležitostně upravuji web nebo pročítám e-mailovou schránku.

Na konci tohoto textu bych rád zmínil, že WebRádio Epigon coby studentské rádio představuje velmi jedinečnou možnost, jak se v praxi seznámit s audiovizuální technikou a zažít pocit "být live" bez nutnosti procházet výběrovým řízením velkých mediálních skupin. Pokud snad nějaký čtenář tohoto textu zvažuje, že by se jednou chtěl dostat do nějakého média, je tohle skvělý odrazový můstek. Narozdíl od obyčejného nahrávání hlasu na diktafon a zpětného poslechu, je tu téměř okamžitá zpětná vazba od reálných posluchačů, která je navíc obohacená o obrovskou hromadu muziky. To vše navíc bez jakéhokoliv omezování ze strany provozovatele. I když je Epigon malým rádiem, je tu dost patrné, jak celý proces vysílání funguje a ve zvětšené podobě na tom samém principu fungují větší rádia.

Ačkoliv jsem na počátku mého působení na vimperské střední škole věděl o rádiu Epigon, příliš mě nezajímalo a ještě týden předtím, než jsem se poprvé ozval ve vašich reproduktorech, to nevypadalo, že bych někdy byl součástí něčeho takového. Díky opravdu velké náhodě jsem se ale do Epigonu dostal a zůstal v něm po několik let. Zkuste to taky, rozhodně to stojí za to!